Iva Dudlová
terapeutická koučka a (budoucí) facilitátorka práce s ženským lůnem
Dlouho jsem si myslela, že když budu dost hodná, silná a spolehlivá, vytvořím si bezpečný a spokojený život.
Od malička jsem byla citlivá k druhým lidem a přirozeně mě to táhlo k pomáhání. Už ve čtrnácti letech jsem si proto vybrala zdravotnictví. Toužila jsem po klidném životě, blízké rodině, bezpečném vztahu a práci, která mi přinese jistotu.
Postupně jsem si to všechno vytvořila. Vychovala jsem tři děti, téměř třicet let pracovala ve firmě, která řeší ergonomii v osvětlování, vedla lidi a podílela se na rodinném podnikání. Pečovala jsem o rodinu a zvládala mnoho rolí najednou.
Navenek se zdálo, že je všechno v pořádku. Působila jsem jako silná žena, která si vždycky poradí.
Uvnitř jsem se ale sama sobě postupně vzdalovala.
Začala jsem žít více podle toho, čeho jsem se bála, než podle toho, co jsem skutečně chtěla. Bála jsem se zklamání, odmítnutí, nevěry i nepochopení. A tak jsem se snažila být „ta správná“ – hodná, pečující, spolehlivá a silná. Ta, která všechno zvládne, unese a nikoho nezklame.
Jenže čím víc jsem se snažila všechno udržet a zvládnout, tím méně jsem vnímala sama sebe.
Byla jsem na sebe přísná, často nespokojená a uvnitř unavená z neustálého snažení. Až přišel okamžik, kdy už nešlo pokračovat stejným způsobem.
Byl to můj bod zlomu.
Začala jsem hledat odpovědi. Četla jsem, vzdělávala se a procházela různými kurzy. Snažila jsem se pochopit sebe, své vztahy i vnitřní tlak, který mě provázel.
Mnoha věcem jsem rozuměla. Hodně jsem toho věděla. Ale ve chvílích, kdy na tom opravdu záleželo, jsem se stále vracela ke stejným reakcím a vzorcům.
Skutečná změna začala ve chvíli, kdy jsem vstoupila do spolupráce s koučem.
Poprvé jsem nezačala jen přemýšlet o tom, co se mi děje, ale učila jsem se to také vnímat. Začala jsem zpomalovat a obracet pozornost ke svému tělu, emocím a vnitřním reakcím, které jsem dříve překrývala hlavou, výkonem a snahou všechno zvládnout.
Postupně jsem začala rozpoznávat své staré vzorce. Pochopila jsem, proč kdysi vznikly, před čím mě chránily a proč mě dnes v některých situacích spíše omezují.
Začala jsem si všímat napětí, tlaku a emocí, které jsem dříve přecházela. Učila jsem se zůstávat sama se sebou i ve chvílích, kdy jsem ještě neznala odpověď a nemohla všechno okamžitě vyřešit.
A právě tam začal můj návrat k sobě.
Ne přes další výkon a snahu být lepší, ale přes pozornost, laskavost a pravdivost k tomu, co se ve mně skutečně děje.
Neznamená to, že z mého života zmizely těžké chvíle. Dnes je ale prožívám jinak. S větší pozorností ke svým potřebám, hranicím a tomu, co cítím ve svém těle. Učím se být se sebou v kontaktu, i když život není jednoduchý.
V dvaapadesáti letech jsem opustila dlouho budované rodinné podnikání a vydala se cestou koučování.
Nebyl to útěk ani náhlé rozhodnutí. Byl to krok, ke kterému jsem postupně dozrála, když jsem si dovolila více naslouchat sama sobě.
Moje specializace
Koučování se věnuji od roku 2023 a mám za sebou více než 800 hodin přímé práce s klienty. Ve své práci postupně propojuji koučovací přístup s vnímáním emocí, tělesného prožívání a nervového systému.
V současnosti také procházím pětiměsíčním výcvikem zaměřeným na ženský embodiment a vědomou práci s oblastí pánve a lůna. Tato cesta mě učí ještě hlouběji vnímat moudrost ženského těla a provázet ženy při návratu k sobě, svému prožívání a vlastním potřebám.
Do své práce přináším nejen vzdělání a koučovací zkušenosti, ale také svůj skutečný život. Zkušenost ženy, která zná rodičovství, podnikání, vedení lidí, vztahové krize, ztráty i velké životní změny.
Dnes už nevěřím na rychlé rady ani na jeden správný návod pro všechny.
Věřím v prostor, ve kterém člověk nemusí nic dokazovat, skrývat ani dělat „správně“. V prostor, kde může postupně poznávat, co se v jeho životě opakuje, jaká přesvědčení a vzorce ho ovlivňují a co se odehrává nejen v jeho myšlenkách, ale také v těle a emocích.
Protože někdy už všechno chápeme, a přesto se vracíme na stejné místo. A právě tehdy možná nepotřebujeme více tlačit na změnu hlavou. Potřebujeme se zastavit a začít skutečně vnímat sami sebe.
Nemusíme se stát někým jiným. Možná jen potřebujeme znovu objevit, kým jsme pod vším, co jsme se naučili zvládat.
A právě na této cestě dnes provázím druhé.